Časté dotazy

Dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba) patří k základním nástrojům měnové politiky České národní banky (ČNB). Jde o jednu ze tří úrokových sazeb, které ČNB vyhlašuje. Zbylými dvěma jsou sazby diskontní a lombardní.

Co je repo sazba
Jedním z hlavních úkolů ČNB je hlídat inflaci a udržovat ji v rámci možností na rozumné úrovni. Pokud je v ekonomice v oběhu velké množství peněz, nabízejí banky levnější úvěry. Domácnosti i podniky si tak mohou více půjčovat a také více utrácet. To má negativní vliv na míru inflace.

Aby tomu ČNB zabránila, stahuje od komerčních bank volné peníze (likviditu). Za ně bankám poskytne cenné papíry, jejichž základní doba splatnosti je 14 dní. Po vypršení splatnosti ČNB cenné papíry vykoupí zpět a cenu navýší o smluvený úrok. Této operaci se říká repo operace a smluvené úrokové sazbě repo sazba.

Repo sazba ČNB se mění podle rozhodnutí Bankovní rady ČNB, která k tomuto tématu zasedá obvykle v předem stanoveném harmonogramu osmkrát ročně. V současné době činí repo sazba 4,00 %.

Další sazby ČNB
Diskontní úroková sazba je úrok, za který si komerční banky ukládají u ČNB své volné peníze nad rámec repo operací. Jde o významný nástroj rovněž ovlivňující míru inflace a obvykle bývá nižší než dvoutýdenní repo sazba.

Lombardní úroková sazba je svým způsobem opakem sazby diskontní. Je to úrok, za který si komerční banky půjčují peníze od ČNB. Tento úvěr zajišťují cennými papíry. Lombardní sazba bývá obvykle vyšší než dvoutýdenní repo sazba.

Pasivní investování je investiční strategie, která se zaměřuje na dlouhodobé držení aktiv s cílem minimalizovat obchodní náklady a vyhnout se častým obchodům. Místo aktivního výběru akcií nebo načasování trhu, pasivní investoři obvykle investují do indexových fondů nebo ETF, které sledují vývoj určitého tržního indexu, jako je S&P 500.

Tato strategie často přináší nižší poplatky a obvykle dosahuje stabilnějších výnosů v porovnání s aktivním investováním, které se snaží překonat trh.

Mikroinvestice jsou malé investice, které umožňují jednotlivcům investovat i velmi malé částky peněz do různých aktiv, jako jsou akcie, fondy nebo projekty. Tento koncept je obzvlášť populární díky mobilním aplikacím a online platformám, které usnadňují investování bez nutnosti mít velký kapitál.

Mikroinvestice mohou pomoci lidem začít investovat i s omezeným rozpočtem a rozvíjet jejich finanční gramotnost. Díky pravidelnému investování malých částek se časem může vytvořit zajímavé portfolio.

Investiční makléř je odborník, který se zabývá zprostředkováním nákupu a prodeje finančních aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy, ETF nebo jiné investiční nástroje. Jeho úkolem je pomáhat klientům optimalizovat jejich investiční portfolia a dosahovat jejich finančních cílů.

Investiční makléři mohou pracovat buď v rámci bank, investičních společností nebo jako nezávislí poradci. Kromě zprostředkování obchodů často poskytují také rady ohledně strategií, analýz trhu a správy investic.

ETF broker je finanční zprostředkovatel nebo platforma, přes kterou můžete nakupovat a prodávat ETF (Exchange Traded Funds) na burze. Broker vám umožňuje přístup na finanční trhy, kde můžete investovat do různých ETF fondů dle Vašeho výběru. Kromě samotného obchodování často nabízí i investiční nástroje, analýzy a zákaznickou podporu.

Při výběru ETF brokera je dobré zohlednit výši poplatků, dostupné ETF fondy a také kvalitu platformy.

ETF (z angl. Exchange-Traded Fund) je druh investičního fondu obchodovaného na burze. ETF poskytuje investorům diverzifikaci portfolia a přístup k různým trhům a sektorům.

Jednou z hlavních výhod ETF je právě likvidita a obchodovatelnost na burze. Investoři mohou nakupovat a prodávat fondové podíly během obchodního dne. ETF také obvykle nabízí nižší správní poplatek ve srovnání s aktivně spravovanými fondy, což z něj dělá populární volbu pro ty investory, kteří hledají jednoduchou a efektivní cestu k diverzifikaci svého portfolia a přístup k různým aktivům.

P2P investice (peer-to-peer investice) je způsob, jak můžete investovat peníze do úvěrů, které si lidé nebo firmy sjednávají přímo mezi sebou přes online platformy. Vy jako investor poskytujete částky do těchto půjček a vyděláváte na úrocích, které dlužníci splácí.

Jde o alternativu k tradičním investicím a umožňuje diverzifikaci portfolia, ale je důležité počítat i s určitým rizikem, protože návratnost závisí na schopnosti dlužníků splácet.

Mezi investiční nástroje nepatří běžné spořicí produkty, jako jsou spořicí účty nebo termínované vklady, protože ty spíše uchovávají hodnotu peněz. Také sem nepatří například pojištění, které primárně slouží k ochraně proti rizikům, nikoli k investování s cílem zhodnotit kapitál.

Investiční zlato slouží k uložení papírových peněz do formy, která je odolná vůči inflaci.

Základním rozdílem mezi „obyčejným zlatem“ a investičním je jeho forma. Protože si jej lidé nepořizují ze sběratelských důvodů, má podobu zlatých cihliček, slitků nebo ingotů. Mylně jsou tak za investiční zlato považovány například zlaté mince, jejichž hodnota je spíše sběratelská.

Zlato, podobně jako jiné drahé kovy, je aktivum. Jeho velkou výhodou je, na rozdíl třeba od pozemků a většiny jiných hmotných aktiv, vysoká likvidita. Dobře se s ním tedy obchoduje, pokud majitel potřebuje získat finanční prostředky. Proto jej nejen centrální banky používají jako „zlatou rezervu“.

Další velkou výhodou je snadná manipulace a odolnost vůči vlivům vnějšího prostředí. Kromě bezpečného uložení nevyžaduje žádné zvláštní zacházení. Je odolné vůči fyzickému poškození a neuškodí mu vlhkost nebo výkyvy teplot.

Se zlatem se nejčastěji obchoduje v trojských uncích. Jedna trojská unce váží 31,103 gramu. Protože takové množství zlata už něco stojí, prodává se i v menším množství. Nepoužívá se ale desetinná částka nýbrž zlomky, například 1/4 trojské unce.

Do zlata můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance. Vybírat můžete z fondů UNIQA Selection Opportunities a BFM Balancovaný smíšený fond, které se mimo jiné zaměřují na investice do komodit, a to hlavně do zlata.

Investiční multiplikátor je koncept v ekonomii, který měří účinky nárůstu investic na hrubý domácí produkt (HDP). Když investice rostou, multiplikátor odhaduje, jaký dopad to bude mít na ekonomiku. Je to užitečný nástroj pro analýzu a plánování ekonomických politik.

Investiční portfolio je soubor různých investic (aktiv), které jednotlivec vlastní. V portfoliu mohou být zahrnuty:

• Akcie: Podíly ve firmách, které jsou obchodovány na burze.
• Dluhopisy: Půjčky, které poskytujete státu nebo firmám a za které dostáváte úroky.
• Nemovitosti: Investice do nemovitostí, jako jsou byty, domy nebo komerční prostory.
• Komodity: Fyzické produkty, jako jsou zlato, ropa nebo obilí.
• ETF (Exchange-Traded Funds): Fondy, které sledují výkonnost určitého trhu nebo sektoru.
• P2P (Peer-to-Peer) půjčky: Půjčky od jednotlivců, nikoli od bank.
• P2B (Peer-to-Business) půjčky: Půjčky pro podniky.
• Hotovost: Peníze uložené v peněžních fondech nebo na běžném účtu.

 Cílem je rozložit riziko a maximalizovat výnosy. Investoři si obvykle vybírají procento svého investičního portfolia, aby přidělili svůj kapitál.

Investice, u které nedojde k jejímu vlastnímu dokončení. Když společnost rozhodne, že investice nebude dokončena, je nutné danou investici odepsat do nákladů.

Náklady vynaložené na pořízení nedokončené investice nejsou vyloučeny z daňově uznatelných nákladů. Tato situace nastává, kdy podnikatelský záměr ještě nepřinesl žádné příjmy, a případné náklady se tak mohou vztahovat pouze k příjmům hypotetickým, očekávaným. Je důležité, aby podnikatel uchovával všechny podklady týkající se podnikatelského záměru, aby bylo možno posoudit, zda byly vynaloženy v souvislosti se skutečnou podnikatelskou činností.

Z větší části obsahuje technologické a IT společnosti, zbytek tvoří společnosti z ostatních sektorů (spotřebitelské, biotechnologické, finanční apod.). Index Nasdaq byl spuštěn roku 1971 a tehdy zahrnoval 50 titulů. Dnes jich vykazuje přes 3000 z několika desítek zemí.

Burza NASDAQ
Tato burza byla založena Národní asociací obchodníků s cennými papíry (NASD) v USA roku 1971 a zaměřuje se především na obchodování s akciemi technologických společností jako např. Microsoft, Apple, Intel, Google, Facebook ad. NASDAQ je 3. největší burza na světě.

Index Nasdaq 100
Tento index (NDX), spuštěný v roce 1985, zahrnuje 100 nejzajímavějších a největších společností obchodovaných na burze NASDAQ. Společným rysem těchto firem také je, že nepatří do finančního sektoru, většina z nich je opět z oblasti technologie. Finanční společnosti nabízí burza v indexu Nasdaq Financial 100.

Neamerické společnosti se mohly na indexu NDX objevit až v roce 1998.

Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance.

Investiční pobídky jsou výhody, které stát poskytuje firmám, aby je motivoval k investicím. Mohou to být finanční dotace nebo úlevy na daních. Cílem je podpora rozvoje a vytváření pracovních míst.

Insolvence je neschopnost dlužníka splácet své závazky. Dlužníkem může být jak soukromá osoba, tak podnikatel nebo firma.

Insolvenční řízení
Jedná se o druh soudního řízení, které určí způsob vypořádání dluhů. Cílem je maximální možné uspokojení všech věřitelů. Podmínky insolvenčního řízení jsou nastaveny tak, aby pomohly dlužníkům vypořádat se se svými závazky a zároveň zajistily věřitelům uhrazení co největší části jejich pohledávek.

Kdo může využít nástroje oddlužení?
Oddlužení fyzické osoby nebo právnické osoby, které nejsou ze zákona považovány za podnikatele a nemají dluhy z podnikání. Z toho vyplývá, že se oddlužení týká i osob samostatně výdělečně činných, pokud jsou zatíženy dluhy spotřebitelského charakteru.

Průběh insolvenčního řízení se řídí Zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, kterému se jinak říká též insolvenční zákon. Před začátkem insolvenčního řízení je pro dlužníka nezbytné splnit předem dané podmínky oddlužení. Dlužné závazky musí být alespoň 30 dní po datu splatnosti. Dále je nezbytné dlužit minimálně dvěma a více věřitelům. Dlužník také nesmí mít za celých posledních pět let záznam v trestním rejstříku hospodářské a majetkové povahy. Poslední a nejdůležitější podmínkou pro povolení oddlužení je schopnost dlužníka splnit oddlužení v minimálně nezbytné míře po dobu tří až pěti let, během nichž obvykle splatí 30-60 % celkového objemu svých závazků.

Jak se liší insolvence od exekuce
Rozdíl mezi exekucí a insolvencí spočívá v tom, že exekuce kryje pohledávky pouze jednoho věřitele, zatímco insolvence pohledávky všech věřitelů.

Insolvence fyzických osob
Pokud se insolvence týká fyzických osob, může probíhat dvěma způsoby. Tím prvním je řešení úpadku formou oddlužení, které mohou využít právě fyzické osoby, včetně manželských párů. Základní podmínkou oddlužení je dlužníkova snaha o úhradu co největší možné poměrné části všech dluhů.

Existují dvě podoby: rychlé a pomalejší oddlužení. U rychlejšího oddlužení jsou dluhy odpuštěny těm, kteří dokážou za tři roky splatit aspoň 60 % celkové dlužné částky. Pomalejší oddlužení trvá pět let. Aby měl dlužník jistotu, že bude na konci řízení osvobozen od zbylých dluhů, musí být splaceno aspoň 30 % všech dlužníkových pohledávek. Dlužník zároveň musí po celou dobu trvání řízení vynakládat veškeré úsilí pro splacení co největší částky věřitelům. V obou případech platí, že návrh na povolení oddlužení na sebe může podat pouze dlužník sám.

Oddlužení lze provést i prodejem majetku. V tomto případě dlužník má povinnost poskytnout insolvenčnímu správci svůj majetek k odprodeji. Do doby podání zprávy o splnění oddlužení pak dlužník měsíčně splácí nezajištěným věřitelům ze svých příjmů předem stanovenou částku.

Druhý způsob řešení úpadku je konkurs. Účelem je prodej veškerého movitého i nemovitého majetku. Ze získaných peněz jsou následně uspokojeni věřitelé. Návrh na konkurs podává obvykle některý z věřitelů.

Rozdíl mezi oddlužením a konkursem spočívá v tom, že na konci konkursního řízení zůstává v případě neuhrazených pohledávek zbytek závazků, který je nutno i nadále zaplatit. Žádný dluh není smazán a zbylé pohledávky je možné i nadále vymáhat. Z toho vyplývá, že po konkursu může za jistých okolností následovat zahájení dalšího insolvenční řízení.

Insolvence právnických osob
Insolvence právnických osob se řeší obvykle přímo konkursem, nebo reorganizací společnosti. Při konkursu dochází stejně jako u fyzických osob k prodeji majetku dlužníka.

Řešení úpadku formou reorganizace je v praxi běžné pouze u větších firem, u těch menších by nedosáhla kýženého efektu. Během reorganizace nedochází k zániku právnické osoby, ale naopak k ozdravení podniku. Právnická osoba dále provozuje svou činnost a podle reorganizačního plánu vypořádává postupně své dluhy.

Insolvenční rejstřík
Zjistit, zda je nějaký subjekt zatížen insolvenčním řízením lze s pomocí internetového nástroje Ministerstva spravedlnosti, známého pod termínem insolvenční rejstřík (ISIR). V něm je možné vyhledávat dlužníky, s nimiž bylo zahájeno insolvenční řízení po 1. lednu 2008 a nebyli z tohoto rejstříku vyškrtnut. Ti, kteří nezvládali splácet své závazky již dříve, a bylo proti nim zahájeno konkursní či vyrovnací řízení před 1. lednem 2008, se nacházejí ve starší Evidenci úpadců.

Online je možné získat i jiné přístupy k insolvenčnímu rejstříku. Ty jsou dostupné ovšem už jako placená služba. Samotná data v rejstřících se nijak neliší. Benefitem, který za poplatek zhruba sto korun měsíčně získáte, jsou nástroje pro lepší přehlednost rejstříku a automatické hlídání zápisů změn v něm.