Co je směnka?

Směnka patří mezi cenné papíry, dá se s ní tedy obchodovat nebo ji převést na jiného majitele. Vystavitel směnky (dlužník) se písemně zavazuje, že jejímu majiteli (věřiteli) zaplatí uvedenou dlužnou částku.

Dva základní typy směnek
Směnka vlastní – dlužník se zavazuje, že on sám bude tím, kdo ve smluvený čas uhradí sumu peněz dohodnutou a uvedenou na směnce.
Směnka cizí – vystavitel směnky přikazuje třetí straně, aby ve stanovený čas uhradila věřiteli dohodnutou sumu peněz. Třetí stranou může být např. banka.

Směnky podle účelu
Platební směnka – k jejímu proplacení má dojít ve chvíli, kdy je splatná. Majitel směnky ji může prodat a získat tak peněžní prostředky ještě před dobou její splatnosti. Užívá se obvykle při pořizování zboží nebo služeb.
Zajišťovací směnka – má zajistit, aby došlo k uskutečnění jiného závazku. Jakmile k tomu dojde, důvod proplatit směnku zanikne. Užívá se např. při zajišťování úvěrů (vyjma spotřebitelských).

Náležitosti směnky
Aby byla směnka platná, musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti. Jakou formou je sepsána (ručně, na počítači apod.) nebo na čem je sepsána (papír, pivní tácek apod.) zákon neřeší. Mezi důležité náležitosti směnky patří:
- Slovo „směnka“ uvedené v textu (v nadpise nestačí)
- Slib nebo příkaz uhradit smluvenou částku, která je rovněž na směnce uvedena
- Doba splatnosti
- Místo, kde má k proplacení směnky dojít (např. adresa)
- Jméno osoby, které má být částka uhrazena
- Datum a místo vystavení směnky
- Vlastnoruční podpis osoby, která směnku vystavila

Z praktického hlediska je vhodné používat při vystavování směnek předpřipravené papírové formuláře, které obsahují zákonem předepsané náležitosti.